Čerpání dovolené po nástupu do zaměstnání

Dotaz:
Po jaké době po nástupu do zaměstnání je možno čerpat dovolenou?

Odpověď:

Pracovní poměr vzniká podle § 36 odst. 1 zákoníku práce dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce, popřípadě dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. Podle § 217 odst. 1 a 2 zákoníku práce určuje dobu čerpání dovolené zaměstnavatel, a má to být podle rozvrhu čerpání dovolené vydaného s předchozím souhlasem odborové organizace (pokud u zaměstnavatele působí) tak, aby si zaměstnanec mohl dovolenou vyčerpat zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku, ve kterém mu právo na dovolenou vzniklo. Při stanovení rozvrhu čerpání dovolené je nutno přihlížet k provozním důvodům zaměstnavatele a k oprávněným zájmům zaměstnance.  Poskytuje-li se zaměstnanci dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na jiné délce čerpané dovolené.

Běžná praxe je však zpravidla taková, že zaměstnanec požádá zaměstnavatele o určení nástupu na dovolenou, a zaměstnavatel ji zaměstnanci podle jeho návrhu určí. Zaměstnavatel může (avšak nemusí) určit zaměstnanci čerpání dovolené, i když dosud nesplnil podmínky pro vznik práva na dovolenou, jestliže je možné předpokládat, že zaměstnanec tyto podmínky splní do konce kalendářního roku, popřípadě do skončení pracovního poměru. Podmínkou vzniku práva na dovolenou za kalendářní rok, popřípadě na její poměrnou část, podle § 212 zákoníku práce, je, že zaměstnanec za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho práci alespoň 60 dnů v kalendářním roce. Zaměstnanci, jemuž nevzniklo právo na dovolenou za kalendářní rok ani na její poměrnou část, protože nekonal v kalendářním roce u téhož zaměstnavatele práci alespoň 60 dnů, náleží podle § 214 zákoníku práce dovolená za odpracované dny v délce jedné dvanáctiny dovolené za kalendářní rok za každých 21 odpracovaných dnů v příslušném kalendářním roce. Pokud by došlo k tomu, že zaměstnanci právo na dovolenou nevznikne, ačkoliv ji již čerpal, je povinen podle § 222 odst. 5 zákoníku práce vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu.  Tuto náhradu si zaměstnavatel může srazit ze mzdy či platu i bez souhlasu zaměstnance (§  147 odst. 1 písm. e) zákoníku práce).